Revoluce ve vědě, vznik a rozvoj klasické mechaniky

Hlavní stránka historie částic

Home Nevím, kde jsem!


Po koperníkovské revoluci začalo být zřejmé, že není možné přijmout žádnou vědeckou teorii bez důkladného prověření v konfrontaci se skutečností. Zvětšovala se komunikace mezi vědci, což přispívalo ke stále vzrůstajícímu počtu objevů.

1564 - 1642 Galileo Galilei bývá považován za otce moderní fyziky, protože neváhal nahradit stará tvrzení novými, vědeckou metodou získanými teoriemi. Proslavil se objevy v oblasti nebeské mechaniky a jeho práce v oboru mechaniky těles připravila cestu pro monumentální dílo I. Newtona.
1546 - 1601, 1571 - 1630 Tycho Brahe a Johannes Kepler. Braheho přesná měření souřadnic nebeských těles umožnila Keplerovi vytvořit teorii eliptických drah planet, což poskytlo významnou podporu Koperníkovu modelu sluneční soustavy. Kepler kromě toho podal ve svých spisech kvalitativní vysvětlení gravitace.
1642 - 1727 Sir Isaac Newton objevil zákony mechaniky (dnes nazývané "klasická"), které popisují a vysvětlují pohyb těles pomocí matematických rovnic.
1773 - 1829 Thomas Young vytvořil vlnovou teorii světla a vysvětlil interferenci světla.
1791 - 1867 Michael Faraday objevil princip elektromotoru a jeho pokusy ho přivedly k pochopení elektromagnetické indukce, která je jasným svědectvím o tom, že elektřina a magnetismus jsou úzce propojeny. Objevil také elektrolýzu a vyslovil zákon o zachování energie.
1799 - 1878 Joseph Henry prováděl pokusy s elektromagnetickou indukcí ve stejné době jako Faraday. Postavil první motor a jeho výzkum v oblasti elektromagnetů bezprostředně vedl k vývoji telegrafu.
1873 James Clerk Maxwell dosáhl významných výsledků ve třech oblastech - v teorii vnímání barev, molekulární teorii a elektromagnetické teorii. Maxwellova formulace teorie elektromagnetismu kromě jiného popisuje šíření světelných vln ve vakuu.
1874 George Stoney vytvořil teorii elektronu a odhadl jeho hmotnost.
1895 Wilhelm Röntgen objevil paprsky X (rentgenové záření).
1896 Henri Becquerel objevil radioaktivitu - skutečnost, že některé atomy se samovolně rozpadají.
1898 Marie a Pierre Curieovi získali radioaktivní prvky v čistém stavu.
1898 Joseph Thompson experimentálně pozoroval elektrony (v katodovém záření) a zformuloval svůj "pudinkový" model atomu - podle něj měl být atom mírně kladně nabitá koule, uvnitř níž by byly (jako hrozinky v pudinku) stejnoměrně rozmístěny záporné elektrony.


Hlavní 
stránka historie částic Návrat na hlavní stránku historie částic