První představy o atomech

Úvodní stránka historie

Home Nevím, kde jsem!


Počátek historie - 1550 n.l. Významnou úlohu při formování fyzikálního obrazu světa sehráli staří Řekové; stáli u zrodu základních principů moderní fyziky, jako je zachování hmoty, atomová teorie a podobně. Když éra klasického Řecka skončila, po mnoho set let se toho ve vývoji fyziky dělo velice málo. Teprve v období renesance, kdy lidé napřeli své intelektuální úsilí kromě jiného i do oblasti přírodních věd, začal Koperník a jiní velcí myslitelé zpochybňovat představy antických řeckých filosofů a otevřel se prostor pro nové ideje opírající se o empirické metody a pozorování. Koperníkovy předstvy o vesmíru znamenají konec jedné velké epochy v historii vědy a revoluční přelom ve vědeckém poznávání světa; plným právem ho můžeme zařadit po bok největších antických myslitelů.

624-547 př.Kr. Thalés z Milétu učil, že základní substancí světa je voda. Věděl také o přitažlivé síle magnetu a síle pozorované při tření jantaru.
580-500 př.Kr. Pythagoras byl přesvědčen, že Země má tvar koule. Snažil se odvodit zákonitosti vesmíru z vlastností čísel.
500-428 př.Kr., 484-424 př.Kr. Anaxagoras a Empedoklés. Anaxagoras zpochybnil představy starších řeckých myslitelů o vzniku a zániku hmoty; učil, že změny hmoty jsou způsobeny změnami v uspořádání jejích dále nedělitelných součástí (jeho učení tak bylo významným krokem na cestě k pochopení principu zachování hmoty). Empedoklés redukoval tyto nedělitelné součásti na čtyři základní elementy - zemi, vzduch, oheň a vodu.
460-370 př.Kr. Demokritos vyslovil myšlenku, že náš svět se skládá z prázdného prostoru a (téměř) nekonečného počtu neviditelných částic, které navzájem liší tvarem, polohou a uspořádáním. Veškerá hmota se skládá z dále nedělitelných částic, kterým dal jméno atomy.
384-322 př.Kr. Aristoteles roztřídil a uspořádal vědecké poznatky své doby způsobem, který přetrval hluboko do našeho věku. Jeho jméno se nespojuje s žádnou konkrétní vědeckou teorií, avšak jeho souhrnné zpracování všech vědomostí sloužilo jako základ veškeré vědy po dalších tisíc let.
310-230 př.Kr. Aristarchos vytvořil v podstatě stejnou kosmologii jako ta, se kterou přišel o téměř 2000 let později Koperník. Protože však vrcholnou autoritou té doby byl Aristoteles, Aristarchův heliocentrický model byl odmítnut a převládl model geocentrický.
287-212 př.Kr. Archimedes byl velkým průkopníkem v oboru, který bychom současným jazykem nazvali teoretická fyzika. Vytvořil základy hydrostatiky.
70-147 n.l. Ptolemaios z Alexandrie sepsal veškeré soudobé znalosti o optice. Je také autorem teorie popisující složitým způsobem (jenž byl překonán až v 16. století J. Kepplerem) pohyb planet.
kol. 1000 n.l. Arabský učenec Alhazen sepsal 7 traktátů o optice.
1214-1294 n.l. Roger Bacon učil, že tajemství přírody lze poznat jedině na základě pozorování. Je tedy otcem metody vytváření deduktivních teorií na základě skutečností vypozorovaných z reálného světa.
1473-1543 n.l. Mikuláš Koperník vyslovil teorii, že Země obíhá okolo Slunce. Tento heliocentrický model byl vpravdě revoluční v tom, že zpochybnil do té doby neochvějnou autoritu Aristotelova učení a vedl k naprostému převratu ve vědě i filozofii.


Úvodní stránka historie Zpět na hlavní stránku historie částic