Několik měsíců po Röntgenově objevu prováděl francouzský fyzik Henri Becquerel experiment, ve kterém kladl různé látky na zakryté fotografické desky, aby prověřil, zda tyto látky po osvícení světlem nevyzařují paprsky X. Jestliže by je některá látka vyzařovala, paprsky by pronikly obalem a došlo by k expozici fotografické desky. Ke svému velkému překvapení zjistil, že určité látky (sloučeniny uranu) vydávají energetické záření, aniž by se jim předem dodala jakákoli energie.

Význam Becquerelových experimentů spočívá v tom, že odhalily existenci přirozeného procesu, jehož působením určité prvky samovolně vysílají pronikavé energetické záření. Ukazovalo se tedy, že některé prvky jsou ze své podstaty nestabilní a spontánně uvolňují různé formy energie. Toto vyzařování energetických částic samovolným rozpadem jader dostalo název radioaktivita.